Kniha
Když uvěříš vyšla u nakladatelství Metafora již podruhé a oproti první
edici se dočkala několika zásadních změn. První z nich je nahrazení
klasických tvrdých desek paperbackem. Druhou změnou je samotný motiv
obálky, který podle mého od minula značně prokoukl. Kromě estetické
stránky bych na novém vzhledu knihy chtěla vyzdvihnout také fakt, že
daleko lépe zachycuje obsah příběhu.
Grafické
zpracování obsahu knihy nijak nevybočuje z průměru. Snad jen písmena by
mohla být o něco větší, ale není to nijak výrazný nedostatek. Pozitivně
hodnotím velmi nízký výskyt překlepů - v tuto chvíli se nyvbavuji, že
bych v knize vůbec na nějaký narazila. Ani k vlastnímu překladu nemám
velké námitky. Kniha se čte velmi lehce a text působí přirozeně.
Co
na knize vnímám jako negativum je velký výskyt francouzských slovíček.
Sama jsem s francouzštinou nikdy nepřišla do styku, a tak pro mě bylo
porozumění některým pojmů prakticky nemožné. Hovořím zde zejména o druhé
polovině knihy, ve které autorka upustila od vysvětlování, co který
pojem znamená. Myslím, že by vůbec nebylo od věci umístit do knihy
jakýsi rejstřík , ve kterém by mohl zmatený čtenář neznámé výrazy
dohledat. Například slovíčko plaque (v překladu deska) jsem si musela vyhledávat ve slovníku, protože ač bylo pro příběh relativně klíčové, jeho překlad se v knize neobjevil.
Je
mnoho způsobů, jak zaujmout čtenáře. V případě knihy Když uvěříš pro mě
byla největším lákadlem anotace slibující velkolepý souboj dobra se
zlem. Souboj plný kouzel, okořeněný trochou romantiky. Jenže ne všechna
očekávání dojdou naplnění. V knize Když uvěříš totiž není válka
ústředním tématem a z pozadí vystupuje hlavně tehdy, když je třeba
trochu zkomplikovat život hlavním hrdinům. Hlavním bodem celého příběhu je láska. Láska tak obrovská, až se zdá být téměř nereálná.
Sariel
a Miranda se do sebe zamilují prakticky v okamžiku, kdy se poprvé
spatří. A hned je z toho láska jako trám, hory i luka přenášející. A
právě v tomto bodě došlo k největšímu střetu mých očekávání s realitou.
Předpokládala jsem fantasy s trochou romantiky, ale poměr je přesně
opačný. Kniha Když uvěříš je ve své podstatě ženským románem, který je
ozvláštněn prvky fantasy.
Mně bohužel toto
spojení tak docela nesedlo. Fantasy části se mi zdály jaksi navíc, jako
by byly do knihy nuceně vložené, aby se hlavní hrdinové museli zaobírat
také něčím jiným, než sebou navzájem. Ani závěrečná bitva, která byla
jakýmsi pomyslným vrcholem knihy, mě nijak zvlášť nenadchla.
Lidé
se v knize Když uvěříš dělí do dvou hlavních skupin. První a o poznání
početnější skupinou jsou Moyeni, jakási paralela na Mudly z Harryho
Pottera. Jsou to lidé, kteří neovládají magii, a o její přítomnosti v
okolním světě nemají ani ponětí. Druhou skupinou jsou Croyanté -
"věřící" obdaření mimořádnými schopnostmi.
Miranda,
hlavní ženská postava příběhu, se řadí mezi Moyeny. Její postava mi
nebyla nijak zvlášť nesympatická, i když nad některými aspekty její
povahy mi chvílemi zůstával rozum stát. A to i když opomenu nadšení, s
nímž se vrhla do náruče podivnému cizinci v kápi. Zbývá například klid,
se kterým reagovala na sdělení o existenci magického světa. Chápu, že
hysterická hlavní hrdinka není pro čtenáře nijak zvlášť přiražlivá, ale
alespoň přiměřeně překvapená být mohla :)
Druhým
hlavním hrdinou je Sariel, Mirandin krásný ochránce s temnou minulostí.
V Sarielovi autorka stvořila jakýsi prototyp ideálního muže, o němž v
koutku duše sní většina žen. Je pozorný, záhadný, přitažlivý a pro svou
vyvolenou by se vrhl i do jámy lvové. Faktem je, že i když mívám k
podobnému typu hrdinů většinou spíše negativní vztah, Sariela jsem si
docela oblíbila. Snad to bude tím, že i on měl své slabiny - občas se
zmítal v nejistotě, jestli to, co dělá, je skutečně správné.
Nyní
si pojďme říct něco o postavách z druhé strany barikády, tedy o
záporácích. Hlavní úlohu hrají v knize zejména Quain a Kalisto. A oba
jsou to záporáci jak se patří - špetku dobrého byste na nich hledali jen
stěží. V knize Když uvěříš jsou postavy vždy buď na straně dobra nebo
na straně zla - šedé eminence, jejichž zařazení není do poslední chvíle
jisté, se zde neobjevují. V tomto případě bych to ale neposuzovala jako
negativum. Jak už jsem psala výše - hlavním tématem knihy Když uvěříš je
síla lásky, a psychologické rozbory vedlejších postav tak lehce
ustupují do pozadí.
Přiznávám,
že kniha Když uvěříš na mě nijak zvlášť nezapůsobila. Neumím ale
odhadnout, nakolik je chyba skutečně na straně autorky, a na kolik za to
mohou mé nereálné představy, které jsem si před přečtením o knize
vytvořila.
Až se budete
rozhodovat, zda se do knihy pustit či nikoli, v první řadě zohledněte
své čtenářské priority. Ve zkratce by se dalo říct, že očekáváte-li od
této knihy zapeklitý příběh a hromadu napětí, budete s největší
pravděpodobností zklamaní. Jestli ale patříte k příznivcům oddychového
romantického čtení, jen těžko zde můžete šáhnout vedle.
Na
konec bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Metafora za poskytnutí
recenzního výtisku této knihy.Ženu v černém můžete zakoupit na jejich
internetových stránkách ZDE.